Co to je, když se řekne knihovna aneb Knihovna pro třetí tisíciletí i v Lovosicích (vize)

(Článek vyšel v Lovosickém dnešku č.6/ 2007, s,7)

Motto: „Čtenářem se nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu.“

V roce 2009 oslaví lovosická knihovna 90 let svého trvání (s přestávkou v období 1938-1945, kdy byla část českých knih odvezena do Bohušovic a část patrně podlehla zkáze, tak jako obsáhlá soukromá knihovna manželů Tippmannových, kterou nacisté zlikvidovali). Pokud je mi známo, od roku 1945 se knihovna mnohokrát, snad 7-8x stěhovala, naposledy na podzim 1997, tj. před 10 lety. Nyní se uvažuje s jejím dalším stěhováním, a to do téměř úplně stejně velkých prostor v tzv. Pfannschmidtově vile, kde má být i muzeum, reprezentační sál pro komorní koncerty s možností pořádání výstav a v 2. patře výtvarné oddělení Základní umělecké školy.

Nevím, zda se ale uvažuje s tím, že se knihovny v tomto novém tisíciletí postupně transformují z více či méně uzavřených institucí poskytujících pouze služby vázané na vlastní fondy v otevřené instituce s podstatně širším společensko kulturním záběrem i významem. Například nový ředitel Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích Mgr. Karel František Tománek chce ve spolupráci se školami a dalšími městskými kulturními institucemi pořádat nové originální kulturní projekty. Co o této nové koncepci říci a co nám k tomu v Lovosicích chybí? Chybí nám prostory a chybí nám i pracovníci.

Co by v knihovně chybět nemělo? Především čítárna, ve které by si zájemce pohodlně a v klidu usedl a přečetl si denní tisk a časopisy, eventuálně si v poklidu prolistoval knihy, které si hodlá vypůjčit. (V Lovosicích je křeslo.) Za druhé chybí studovna, chcete-li badatelna, s minimálně dvěma studijními stolky, kde by si čtenář našel v encyklopedii nebo na Internetu požadovanou informaci – zde by mohla být umístěna i knihovna regionální literatury, která se půjčuje jen prezenčně. Její soupis by měl být v badatelně k dispozici a součástí badatelny by měla být i nějaká moderní encyklopedie, možná nová dvousvazková encyklopedie Universum A-Ž, encyklopedie pro 21. století s multimediálním CD-ROMem. Rozhodně by si všichni měli v šatně odložit tašky a kabáty – v současnosti se stává, že zloděj vytrhne vnitřek knihy, aby v bezpečnostní mříži „nepípal“.

Ještě před pár lety se přesvědčivě tvrdilo, že se blíží konec knihy, zjistilo se však, že ani Internet knihu nevytlačil. Je třeba zajímavé, že v Lovosicích je stále v posledních 50 letech zaregistrováno cca 10% obyvatel jako čtenáři knihovny – počet lidí, kteří přečtou vypůjčenou knihu je ale minimálně dvojnásobný, většinou ji alespoň prolistuje celá rodina. Vzhledem k tomu, že sleduji již dlouhá léta pro kroniku i počet členů TJ, vím, že TJ Lovochemie měla v roce 2005 přesně 886 členů, knihovna v roce 2006 měla 836 registrovaných čtenářů. Nechá se tedy říci, že registrovaných čtenářů je v Lovosicích asi tolik jako registrovaných sportovců. Kolik je neregistrovaných se neví, to jsou lidé, kteří si přijdou třeba jen přečíst noviny nebo pro nějakou informaci. V knihovně bylo loni celkem 12.691 návštěvníků, což je více než lovosických občanů.

V minulém roce proběhla v Týdnu knihoven anketa. Děti by podle ní uvítaly delší otevírací dobu, více soutěží a akcí. V letošním roce byla provozní doba zkrácena (a ta nevyhovuje ani dospělým, jak si mně mnozí stěžují – zvlášť vadí polední přestávka a pondělí dopoledne zavřeno). Děti chtěly také věšák na oblečení a regál na tašky – šatna by se určitě vžila.

Myslím, že většinu dětí musí někdo ke knihám přivést. Platí sice, že velký vliv má rodina, co když ale se v rodině nečte? Pak by měla nastoupit škola, někdy přivede dítě do knihovny kurs bibliografického minima, který byl na 1. stupni součástí osnov nebo akce v knihovně (v Roudnici uspořádali v březnu pro děti v knihovně karneval se soutěžemi a hrami, v mnoha knihovnách, například v Litoměřicích, proběhla Noc s Andersenem – celkem 18 028 dětí v Česku si prohlédlo knihovny a přespalo v nich) V Roudnici nad Labem děti také vyráběly panenky pro UNICEF a drobné výrobky pro výzdobu knihovny i pro vlastní potřebu. Kde jinde má dítě nabrat dobrou slovní zásobu, když ne četbou? Mimochodem, rovněž naše knihovna loni uspořádala různé knihovnické lekce, besedy a soutěže a pro rok 2007 chystá další zajímavé akce, mohlo (a mělo) by jich ale být víc, ale nejsou lidi! Pravidelně by měla být lekce společného čtení pro ty nejmenší čtenáře, alespoň 1x za 14 dní, ale při omezené výpůjční době a nedostatku knihovnic, nelze.

V knihovně chybí také hudební oddělení s půjčováním a možností přehrávání zvukových nosičů a možnost autorského čtení – není k dispozici vhodná přednášková místnost. Domnívám se, že prostory na tyto nové nezbytné služby veřejnosti, které v Lovosicích dosud chybí, v plánovaných místnostech ve Pfannschmidtově vile nejsou. Má představa se vrací k původní vizi asi tak z doby stěhování knihovny do Kostelní ulice (rok 1997), kdy jsme se na kulturní komisi s místostarostou Davídkem těšili, že v přízemí bude jednak Informační středisko, jednak další knihovnické služby nebo Knihkupectví společně s Antikvariátem (pronájem měl být za symbolickou cenu); pak z toho nějak sešlo. Je naprosto neuvěřitelné, že téměř desetitisícové město nemá Knihkupectví, před Vánocemi mnozí prarodiče v knihovně láteřili, že musí pro dárky do Litoměřic. Zato je zde mnoho heren, několik zlatnictví a kuchyňských studií, takže lidé asi zcela insolventní nejsou. Podkroví budovy by se mohlo upravit pro sklady a hudební oddělení, v dnešním skladu by mohla být badatelna.

Co všechno může a má knihovna poskytovat? Je zde bezplatný přístup k internetu a když si sami s ním nevíte rady, pracovnice knihovny Vám poradí. V knihovnách také bývá možnost si vyslechnout zajímavou přednášku (třeba v Litoměřicích 20.3. – Strava a zdraví s MUDr. Ludmilou Hromádkovou) nebo se zúčastnit autorského čtení (pravidelně v Roudnici v červnu, letos již 6. ročník) či prohlédnout si výstavu (v Sulejovicích 5.4. výstava fotografií Šárky Šafránkové, v Roudnici v březnu putovní výstava Baobab 2006). Víte, že knihovny navštěvuje více lidí, než fotbalová utkání?

Protože děti málo čtou (nešťastní jsou z toho pedagogové i psychologové), vznikl nedávno projekt „Česko čte dětem“. Hlasité čtení má ohromný význam pro vývoj dětí a pro formování návyku číst v dospělosti. „Celé Česko čte dětem“ je projekt, jehož cílem je podpora emocionálního (psychického, myšlenkového a morálního) zdraví dětí a mládeže. Musíme získat děti pro čtení a k tomu pomohou i knihovny – společným čtením, hrami a soutěžemi nebo třeba pasováním na čtenáře. Podle zkušeností ze světa, USA, Velké Británie, Francie či Německa, se ukazuje, že menší čtenářská aktivita se netýká pouze literárního světa – ti, kdo nečtou knihy, mají například větší problémy s hledáním práce. (Jak to budou dělat celý rok naše dvě knihovnice? Asi budou čarovat jako Harry Potter, aby bylo dětské oddělení celý rok otevřeno. Nebo se snad přece jen objeví další knihovnice, pokud možno dokonce s knihovnickým vzděláním?)

V loňském roce vyšel v Česku rekordní počet knižních titulů – 17 019. Ne všechny za vydání stály, viz vzpomínkové knihy šoumenů nebo kapel, přemíra kuchařek, ke každému filmu nebo televiznímu seriálu se vyrobí kniha apod. Ročně prý ale klesá počet přečtených knih – mnozí lidé si knihu koupí (no lovosičtí občané ne, nemají kde) a nikdy ji nepřečtou, stačí jim fakt, že ji vlastní. Takový osud knihy v knihovně nečeká, na některé je přímo fronta (čekala jsem třeba na román Jiřího Hájka Selské baroko, Zemanovy paměti či bestsellery Dana Browna). Horší je to ale se všeobecnou gramotností – nečtou všichni, četba je prý specifikem vzdělaných vrstev společnosti. Podle mého názoru by ale měli být dnes vzdělaní téměř všichni, vždyť většina dětí chodí do školy do 18-19 let. Musíme děti naučit číst, třeba formou besed určených pro mateřské školy, žáky základních škol a družin. Například v Litoměřicích mohli o jarních prázdninách přijít zájemci i bez průkazek a prohlédnout si v knihovně, co chtějí. Bylo pochopitelně otevřeno i v dopoledních hodinách.

Ke knize se člověk uchyluje v době, kdy je mu dobře, ale i když mu zrovna na duši nejlépe není. Najde tam příběhy lidí, kteří sdílejí podobné osudy, a člověk zjistí, že není se svým trápením sám. Dnešní knihovna organizuje mnohé další aktivity pro veřejnost (počítače s přístupem na internet, reprografické služby, literární a postřehové soutěže pro děti, besedy, přednášky apod.). Mnohé děti zde tráví svůj volný čas, což se dá považovat i za malý příspěvek k prevenci kriminality. Některé knihovny organizují pravidelně akce i pro seniory, třeba zájezdy do okolních muzeí a zámků a besedy (Městská knihovna v Litvínově). V Mostě je primátor novou tváří kampaně, která propaguje zdejší knihovnu. Motto: „Čtení je zdarma. Čtení nic nestojí a hodně dá!“ Čtení rozvíjí slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti a kultivuje jazyk.

Další knihovny se spolupodílí na vydávání regionálních publikací (Městská knihovna v Lounech). Řeknete, to jsou velká města (Litvínov – 28 622, Louny – 19 157, Roudnice nad Labem – 13 263), ale i u nás se staví nové domy a je snaha, aby počet obyvatel přesáhl výhledově 10 000 lidí. Musíme jim přece něco nabídnout i z kultury, nejen ze sportu. A rozvoj knihovny se službami pro 3. tisíciletí by stál minimální náklady(ne úplně nízké, ale minimální). Stálé divadlo či galerii už asi v Lovosicích nepostavíme, když už to zanedbali v 60. a 70. letech – snaha tehdy byla, dokonce byla v roce 1961 vypsána soutěž na koncepční projektové řešení Kulturního domu v Lovosicích.

Proti mé vizi může být pochopitelně vzneseno mnoho výhrad. Nerada bych se ale dožila toho, že se bude po dokončení opravy Pfannschmidtovy vily knihovna stěhovat do nedostatečných prostor bez možnosti dalšího rozvoje služeb, které jsou už dnes nedostačující. Použila jsem služby mnoha knihoven, znám několik pražských knihoven, litoměřickou i roudnickou knihovnu – vím tedy, o čem píšu. A přála bych si, aby se naše městská knihovna těm lepším knihovnám vyrovnala.

Přála bych si, aby i naše knihovna měla dostatek prostor a mohla pracovat na úrovni, aby byl dobrý výběr knih a lidé přicházeli ne jen pro knihy, ale i pro zábavu a poučení. Mám radost, že knihovna konečně loni dostala vlastní webové stránky a starý automatizovaný knihovnický systém LANIUS byl nahrazen moderním systémem CLAVIUS. V roce 2009 oslaví naše knihovna 90. narozeniny (byť šest roků v okupaci spala jako Šípková Růženka), dejme jí k tomuto výročí dárek, nechme ji v budově, kde nyní sídlí a zrekonstruujme pro ni podkroví. A vraťme do knihovny třetí knihovnici, bez ní se akce pro děti nenechají dělat a děti nám odejdou pryč.

Litvínovská knihovna dostala ke svému 100. výročí krásnou vázanou publikaci Stoletá historie Městské knihovny v Litvínově, kterou vydala Agentura Victory Litvínov a její vydání podpořila Mostecká uhelná a.s. a občanské sdružení Memento. Z dětských prací ke 100. výročí založení litvínovské knihovny vznikla další brožurka Litvínovská knihovnička moderní je babička (brožuru vydal Chemopetrol a.s. jako sponzor v roce 2006). Myslím si, že i naše knihovna by si nějaké skromnější připomenutí své existence v roce 2009 zasloužila.

Hz

Tato moje úvaha je určena čtenářům i nečtenářům, nedělá si nárok na úplnost, ale chtěla by vyvolat debatu o úloze knihovny v Lovosicích a hlavně o doplnění služeb, které v Lovosicích chybí.