Úterní podvečer jsme s manželem a Plutem prožili v sále lovosické knihovny. Zatímco našeho čtyřnohého pomocníka zajímala především vedoucí Zdeňka Černá, která má pro pracujícího pejska vždycky pochopení i nějaký ten piškot, my si užívali vyprávění svérázné dámy – chalupářky a spisovatelky Marcely Mlynářové. Vyprávěla o své rodině, o tom, jak a proč začala psát knížky, i o životě na chalupě uprostřed lesů.
Tahle CHALUPÁŘKA, i když se musela přezout Z LODIČEK DO HOLIN a V PADESÁTI NA ZAČÁTKU se stala CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ, ví, ZAČ JE ŽIVOTA LOKET. Říká: “Jsem POŽITKÁŘKA, a i když si mnozí nejspíš myslí, že ASI NEJSEM ŽENSKÁ, tak DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ, beru ŽIVOT JAKO HOBBY. KDO NEHŘEŠÍ, NEŽIJE!”
Její rodina má pro svéráznou mámu a babičku pochopení. Z vyprávění sice občas jemně prosakovalo, že někdy, ale opravdu jen někdy, je její DCERA NA ZABITÍ.
Ale ani se seniory to nebývá lehké. Přesto nás nabádá: DŮCHODKYNĚ NESTŘÍLEJTE, a už vůbec ne, když se vám do cesty připlete DÁMA S PROŠLOU ZÁRUKOU!
No vida, jak se to vyprávění o dnešní besedě s názvy autorčiných knih krásně spojuje!
Dnešní podvečer byl další perličkou do náhrdelníku adventních radostí. A knížky paní Mlynářové s jejím podpisem jistě udělají radost pod nejedním stromečkem.
Stáňa Krajíčková
