Zřizovatelem knihovny je Městský úřad Lovosice. (od března 2018 je knihovna součástí Centra kultury Lovoš)

Z historie Městské knihovny v Lovosicích

Osudy veřejné české knihovny v Lovosicích byly vždy úzce s pjaty s životem města. Zda existovala obecní knihovna v Lovosicích před I. světovou válkou se nepodařilo zjistit, ale lze předpokládat, že česká určitě ne. Ale již dne 4. srpna 1919 navrhl první český starosta Lovosic JUDr. Karel Tippmann na schůzi městské rady, aby v Lovosicích byla zřízena česká knihovna a čítárna (v souladu se zákonem č. 430 Sb. o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919). Už dříve údajně veřejná čítárna s německými novinami ve městě existovala a od skončení I. světové války a vzniku Československa zde byly snad k dispozici i české časopisy a noviny (německé také).
V příští schůzi rady bylo usneseno předat knihy a skříň na ně panu učiteli Čestmíru Hellerovi, který měl knihy půjčovat (celá rodina Hellerova patřila už za Rakousko-Uherska mezi aktivní členy české menšiny v Lovosicích). Pro rok 1920 byla pro knihovnu uvolněna na nákup knih a časopisů částka 1.000,- Kč (bylo to málo nebo hodně – kdož ví; pro srovnání např. v Blansku byla v téže době pro knihovnu rozpočtována částka 2000- 3000,- Kč). Obecní knihovna fungovala až do roku 1938. Těsně před záborem Lovosic byly české knihy z městské knihovny společně s učebnicemi a školními pomůckami převezeny na české území do měšťanské školy do Bohušovic nad Ohří a tak menšinová knihovna po roce 1938 skončila v Lovosicích svou pouť.

Po druhé světové válce se muselo začít úplně znova. Brzy po květnové revoluci začala v Lovosicích a okolí pracovat Místní rada osvětová, jejíž činnost zahrnovala řadu oblastí (přednášková činnost, ochotnická představení, koncerty symfonického orchestru aj.). Až do roku 1950 vydávala Místní rada osvětová pro informaci občanstva Kulturní zpravodajství – to bylo znovu obnoveno až v roce 1958, kdy Městský národní výbor začal vydávat Kulturní kalendář a pro členy MNV a aktivisty informační list „Lovosice 1958“ (ten vycházel i v roce 1959 a 1960).

Městskou veřejnou knihovnu dostal na starost pan František Karták, odborný učitel. Základem obnovené knihovny se staly dary od občanů i organizací – například při sbírce provedené lovosickými dětmi 2. března 1946 bylo získáno 161 knih. Knihy se půjčovaly v Benešově (dále Gottwaldově, dnes Školní) ulici v budově pozdějšího Ústavu národního zdraví (bylo tam dětské středisko). Oficiální potvrzení existence knihovny pochází z roku 1947; tehdy měla knihovna 1250 svazků a navštěvovalo ji 273 čtenářů; vykázáno bylo 3233 výpůjček. Knihovna byla (alespoň dle publikace Františka Frühaufa) bohatě dotována Místním národním výborem. Postupně se měnilo umístění i knihovníci. V roce 1948 byla ke knihovně připojena politická knihovna Gottwaldova a půjčovalo se v zasedací síni bývalého Okresního národního výboru – zapsáno bylo 307 čtenářů, kteří si vypůjčili 6869 svazků. Tehdy se plánovalo zakoupení nových regálů pro knihy, MNV na ně věnoval 20.000 korun.

Ve zprávě knihovníka Františka Kartáka Závěrečná zpráva městské veřejné knihovny v Lovosicích, která byla přednesena 17. ledna 1949, je dále uvedeno, že (citace): „Nejvíce čtenářů je z řad dělníků. Také mládež je velmi četně zastoupena. Dosud ale mnoho zdejších lidí nejeví nejmenšího zájmu o četbu, ač knihovna může vyhovět i náročným čtenářům.“ Knihovna měla v té době 1705 inventárních čísel a na zápisném, půjčovném a upomínkách bylo vybráno 7.420 korun. Knihovně přispívaly i některé spolky – Svaz bojovníků za svobodu, Sokol, Svaz zahraničních Čechů a další). Pro rok 1949, tj. pro 1. rok Pětiletky, se plánovalo zvýšit počet svazků na 2.000 – při nákupu se mělo pamatovat na novou socialistickou literaturu. Byla pořízena vývěsní skříňka pro knihovnu, kde byly uveřejňovány zprávy pro čtenáře.

V roce 1949 vznikl samostatný lovosický okres a knihovna byla v roce 1951 úředně ustanovena Okresní lidovou knihovnou. V roce 1949 se knihovna opět přestěhovala a v dalších letech ještě dvakrát. K jejímu rozšíření došlo v letech 1952, kdy byla knihovna nově vybavena a rozšířena o dětské oddělení. Střídali se knihovníci – po F. Kartákovi nastoupil důchodce pan Zezulka, po něm B. Cmíralová a měnilo se též zaměření knihoven.

Pro zajímavost v časopise „Za lepší život“ (týdeník pracujících lovosického okresu – měl 2 strany, byl tištěn na velice špatném papíru a stál 10 haléřů) byl uveřejněn v čísle 46/1955 nepodepsaný článek Jak má vypadat knihovna, který se týkal skladby knih.

Zastoupení mělo být následující:

politická literatura  8%
naučná a odborná lit.  22%
pro mládež  15%
literatura v ruském jazyce  3%

Další rozvoj knihovny byl podporován dotacemi okresu, ale také ideologicky striktně řízen „v socialistickém duchu“; na jedné straně vzrůstal nový knihovní fond, ale také docházelo k vyřazování mnoha knih „nesocialistických“ autorů ( v týdeníku „Za lepší život“ je jako nevhodný autor uváděn například Zane Grey a kovbojky vůbec).

1. srpna 1956 dostala Okresní lidová knihovna nového vedoucího Jana Plechatého, absolventa osvětové školy v Praze. To již knihovna sídlila v přízemí a 1. patře č.p. 23 v ulici 8. května (dnes Obuv) a v 2. patře zde bylo muzeum. Knihovna měla v té době 6.000 svazků, ale čtenářů bylo dost málo – 271. Půjčovalo se 26 hodin týdně a kromě knih byly v knihovně k dispozici i různé obrázkové časopisy a možnost poslechnout si hudbu z desek, kterou knihovník na požádání přehrál. Na den 5. září 1956 bylo připraveno První literární odpoledne pro děti. Součástí bylo umělecké předčítání národních pohádek a z desek pouštěny pořady se Spejblem a Hurvínkem. Účast byla veliká – 33 dětí z Lovosic a okolí.

Na podzim téhož roku začala Okresní knihovna v Lovosicích pořádat i kulturní čtvrtky pro dospělé. Pravděpodobně vůbec první přednáškou bylo téma Svatopluk Čech a Lovosicko 14.11. a beseda byla určena k Měsíci přátelství. Další čtvrtek přinesl Večer ruské a sovětské milostné poezie, verše doprovodilo hudbou kvarteto hudební školy. Poté zřejmě kulturní čtvrtky 1x měsíčně pokračovaly již pravidelně. Dne 6. prosince 1956 byla v knihovně otevřena výstava s knihami Karla Hynka Máchy, o rok později v roce 1957 ve dnech 27.10.-14.11. výstava k VŘSR „Léta, která změnila svět“ a ve dnech 16.11. – 1.12.1957 dokonce putovní výstava Náprstkova muzea v Praze „Julius Verne, jeho život a dílo“…

V roce 1958 přejala vedení knihovny paní Marie Šauflová. V 50. letech vykonávala knihovna funkci okresní knihovny, s funkcí metodického střediska pro dalších 38 obcí s knihovnami, a v té době dosáhla největšího nárůstu počtu knih.
V prostorách knihovny pořádala Osvětová beseda různé besedy, a to jak literární, tak vzdělávací. Například 17.2.1960 se konala zahradnická beseda „Zakládání pařeniště a příprava záhonů na jaro“ (rektorem byl zahradník Veřejných služeb Města Lovosice pan Faltus), další beseda proběhla 16.3.1960 – „Co a jak pěstovat na našich zahrádkách“ se stejným přednášejícím. Dne 24. února 1960 se uskutečnil Literární večer.

V roce 1962 měla Městská lidová knihovna 15 346 svazků, přes převzetí místností po muzeu skladové prostory nestačily. V přízemí domu vznikla Drogérie. Pracovnice knihovny i po zrušení lovosického okresu pomáhaly s metodickou prací rovněž v okolních vesnických knihovnách, například v Libochovicích, Čížkovicích, Keblicích, Solanech, Slatině, Litochovicích a ve Vchynicích. Hlavním okresním metodickým centrem se po roce 1960 ovšem stala litoměřická knihovna.

Po roce 1970 došlo opět k vyřazování knih, tentokrát ale spíše „nevhodných“ autorů než „nevhodných“ knih (z pultů prodejen byla například stažena kniha Ernesta Hemingwaye „Komu zvoní hrana“, protože měla doslov od Eduarda Goldstückra). Městská knihovna měla v té době 860 čtenářů, kteří za rok přečetli 33 500 knih. V roce 1976 zahájilo činnost nově vybudované oddělení pro děti a mládež. Knižní fond vzrostl v roce 1978 na téměř 30.000 svazků, čtenářů bylo 910 (z toho cca 500 mladých) a zaměstnanců knihovny pět. V souladu s ústředními instrukcemi bylo opět zřízeno samostatné oddělení politické literatury.

K 1. září 1980 se stala vedoucí knihovny paní Vlasta Somrová
Počet čtenářů se v 80. letech pohyboval kolem tisíce, počet mladých čtenářů kolísal mezi 200 a 300.

Po pádu totalitního režimu byla provedena inventura, duplikáty, poškozené knihy a propagandistické brožury byly vyřazeny. Naopak byly do knihovny vráceny některé Libri prohibiti (Kundera, Mňačko, Kohout aj.), které odpočívaly po roce 1970 kdesi v hangárech. Nebyly ovšem vráceny stejné knihy, které byly původně odebrány, ale zřejmě metr knih za metr. Byly dokupovány knihy dříve zakázaných autorů – Solženicyna, Vaculíka, Jindřišky Smetanové a dalších.

V roce 1997 se knihovna přemístila do Kostelní ulice do budovy bývalé Poštovní novinové služby. V tuto dobu měla knihovna zhruba 25.000 svazků a kolem 800 čtenářů. Přibyly počítače, nejprve pro registraci knih a čtenářů (data se do nich vkládala již od roku 1994), později pro použití i pro čtenáře k výběru knih (od ledna 1998) a v současnosti i pro surfování na internetu. Automatizován je nyní celý systém výpůjček, evidence čtenářů i katalogy – autorské a dle názvů knih.

Paní Somrová odešla 9. února 2005 do invalidního důchodu a řízením Městské knihovny v Lovosicích byla pověřena paní Vlasta Rybínová, dětské oddělení má na starost paní Zdeňka Černá. V současnosti jsou v knihovně jen 2 knihovnice na plný úvazek a na výpomoc dochází z MÚ paní Písková.

Knihovna připravuje každoročně pro školy knihovnicko-bibliografické lekce uzpůsobené podle věku žáků; přicházejí na ně žáci lovosických středních, základních a mateřských škol a některé školy z okolí. Dospělí i děti se zde také seznamují se základy práce s internetem a elektronickou poštou. Pro čtenáře je denně k dispozici široký výběr novin a časopisů (dokonce je zde i čtenářský minikoutek). V dětském oddělení je dostatek encyklopedií i na CD-ROM, které si děti mohou prohlížet na počítači a na dvou počítačích je pro děti zdarma k dispozici internet. Mnoho lidí denně přichází do knihovny pro nějakou potřebnou informaci a nikdo není oslyšen – buď se potřebné najde v encyklopedii nebo na internetu (v oddělení pro dospělé jsou k dispozici 2 počítače s internetem).

Městská knihovna (zápis z městské kroniky za rok 1997)

Lovosická knihovna si prožila opravdu rušný rok. Dlouho bylo známo, že dům čp. 23 v ulici 8. května, kde knihovna léta sídlila, město prodá. Na 3. řádném zasedání MZ, konaného dne 19. 6. 1997, byl schválen prodej dražbou. V dražbě, která se konala počátkem září, byl dům prodán podnikatelce pí Dagmar Bártové. V té době už se ale chystal pro knihovnu nový domov. Po prvních neblahých úvahách ( viz usnesení MR č. 160/97 ), že bude knihovna přestěhována do budovy bývalých jeslí v Přívozní ulici (kam by byl v zimě nevhodný přístup, protože do knihovny chodí hlavně starší lidé a děti ), bylo rozhodnuto ve prospěch čtenářů. Knihovna se postěhuje do budovy za kostel, kde dříve sídlila První novinová společnost. Městská rada své předchozí usnesení revokovala usnesením č. 197/ 97. Nastalo stěhování.

Ve dnech 30. 6. – 1. 10. byla knihovna pro čtenáře uzavřena. Knihy se musely vybrat z regálů, rovnat do pytlů a beden. Zároveň se vyřazovaly duplikáty a knihy silně poškozené. Rovněž se musely odstěhovat regály a ostatní vybavení Při odvozu vytříděných starých knih do sběru pomohla 4. ZŠ, která vše zařídila. V nové budově byly provedeny úpravy potřebné pro řazení knih a jejich půjčování a objekt byl za městské peníze i vymalován. Knihovna má k dispozici 1. a 2. patro; v prvním patře je knihovna pro dospělé a v druhém patře pro děti a mládež.

Původně mělo být zřízeno v přízemí i informační středisko, ale vzhledem k nedostatku finančních prostředků běžné informace, např. o ubytovacích kapacitách nebo turistických zajímavostech, poskytují pracovnice knihovny. Problémem ovšem je, že tak činí pouze ve výpůjční době knihovny (pondělí, středa, pátek), nikoli v úterý, ve čtvrtek a hlavně o víkendech.

Okresní knihovna v Litoměřicích využila dočasného uzavření lovosické knihovny k automatizaci. Byl použit knihovnický systém LANius, který je jednotný pro okres Litoměřice. I nadále na rozdíl od jiných knihoven bude chybět Internet, na ten již prostředky nezbyly. Městská rada v Lovosicích uvolnila na nákup nezbytně potřebného hardwaru a softwaru téměř 200 tisíc Kč.

Své služby začala knihovna poskytovat opět od 1. října v novém, kulturnějším prostředí. Hned první den se přišla podívat řada čtenářů i zvědavců. Velký nápor na nervy knihovnic byl hlavně ale v Týdnu otevřených dveří, který se konal od 17. do 21. listopadu. Zájemci se mohli bezplatně zaregistrovat a „zapomnětlivým“ čtenářům byly odpuštěny sankční poplatky. Bezplatnou registraci vítali mladí i dospělí; přihlásilo se přes padesát nových čtenářů.

Knihovna kromě běžných knihovnických a informačních služeb je zapojena také do akcí pro děti a mládež. V roce 1997 to byly kromě jiného systematicky pojaté knihovnicko-bibliografické lekce pro základní školy, celookresní akce, např. „Ilustrátoři dětských knih nebo „Soutěž o nejhezčí vánoční ozdobu, báseň, obrázek či přání“ či vyhlášení nejaktivnějších dětských čtenářů ( ten nesmí dostat v běžném roce upomínku a měl by se zúčastňovat i soutěží ). Školáci dostali za účast v soutěži o ilustrátorech knihy a vítězové si mohli prohlédnout všechna oddělení litoměřické knihovny včetně Regionálního informačního střediska a historické sklepy Litoměřic, které jsou jinak uzavřeny.

HZ